V úterý nás navštívilo naše oblíbené divadlo JÓ-JO, tentokrát s pohádkou „Hrnečku, vař“. Ráno jsme si s dětmi tuto pohádku připomněli, nevěděli jsme však, jestli nám ji děvčata divadelnice zahrají, tak jak ji známe, nebo s nějakou odměnou.
Děti divadlo přivítaly písničkou „My tři králové“. Celou pohádku zahájila kouzelná babička. Začala vyprávět, jak kdysi v jedné chaloupce žily maminka s dcerou Aničkou. Žily v chudobě a musely si vystačit s málem. Jednou maminka onemocněla. Anička se o ni pěkně starala, a aby se maminka brzo uzdravila, zazpívaly ji děti ukolébavku „Černé oči“. Jednoho dne se Anička vydala na statek k sedlákovi pro chleba. Na statku si lidé žili velmi dobře, měli všeho dostatek. Zlý sedlák však Aničku vyhnal. Cestou domů Anička potkala spoustu zvířátek např. žabku, se kterou jsme si zatancovali „Žabí tanec“. Také potkala kouzelnou babičku, se kterou se rozdělila o lesní ovoce, které nasbírala. Babička Aničce poděkovala – děti si zopakovaly kouzelná slovíčka. Za odměnu dala kouzelná babička Aničce hrneček. Hrneček ale nebyl jen tak ledajaký, když se řeklo „Hrnečku, vař“ navařil spoustu kaše. Jakmile bylo kaše dostatek, stačilo říct: „Hrnečku, dost!“ a hrneček přestal vařit. Anička si tyto zaříkávadla dobře zapamatovala a pokračovala v cestě domů za maminkou. Doma hrneček vyzkoušela a opravdu fungoval. Ihned kaší nakrmila nemocnou maminku a ta se rázem uzdravila. Kaše chutnala celé vesnici a také králi, který pozval maminku s Aničkou na zámek. To, že byla maminka s Aničkou na zámku, se nelíbilo sedlákovi a jeho ženě, záviděli jim jejich slávu. Chtěli se pomstít a tak jim ukradli kouzelný hrneček. Neznali však to pravé zaklínadlo, a tak hádali a hádali a hrneček pořád žádnou kaši nevařil. Po několikáté se jim to ale podařilo a hrneček začal vařit. Kaše přibývalo, valila se všude, po celé vesnici a sedlák, ani jeho žena, nevěděli, jak hrneček zastavit. Nakonec se v té kaši utopili a pohádka dopadla dobře.
Dětem se pohádka velmi líbila. Velice děkujeme divadelnímu souboru JÓ-JO a těšíme se zase příště na další pohádku.
Barbora Venclová
